Hoi An
Letí nám to o půl 3, letenky byly za 800 Kč na osobu. V Danangu chčije, stejně jako v celým Hoi Anu. Necháváme se svézt z letiště za 300 a pak taxíkem za 40 do centra. Jako první ze všeho kupujeme pláštěnky. Město krásně svítí lampiony, ale chčije, takže to stojí za houby. Všude na nás útočí se suvenýry a kdejakými hovadinami, když vidí, že jsme bílí. Nedá se tu nic ani koupit k jídlu a to jsme si ještě předem na tripadvisoru přečetli, že se tady za žádnou cenu nemáme s nikým dávat do řeči, protože tu nehorázným způsobem okrádají. Všude jsou davy turistů a my jsme znechuceni, tak kupujeme 4 manga a odcházíme s nimi na pokoj.
Chrám a nějakej dement za sloupem
V neděli ráno se probouzíme a zjišťujeme že náš Green Grass Homestay je úplně nacvaknutý. Mám radost, že dnes neprší. Snídaně byla královská a my hned berem kola, která tam jsou k dispozici zdarma a fičíme na ulici Phan Chau Trinh, kde prý každé ráno vaří populární jídlo Xí Ma. Je to fazolová čokoláda v mističce za 10 Kč. Pak jedeme do krejčovství HaNa objednat nějaký šaty. Usmlouvala jsem šaty za 50 USD a sáčko za 55 USD. Zkouška je prý v 16:00, mezitím jsme se stavili na pěkně hnusnej oběd a taky jsem zakoupila po dlouhém hledání žiletky, konečně se cícím jako člověk. Dali jsme si Wonton Soup a Xe Pancakes. Koupili jsme si za 5 Kč 2 ks ovoce starfruit a na trhnu jsme si sedli mezi staré paní, které jedly u malého stánku. Byly to bramborové nudle s bylinkami. Pak jsme se přesunuli k vedlejšímu stánku na Spring Rolls za 20 Kč a White Flower za 30 Kč. Obojí nic moc. Koupili jsme jako suvenýr lžičky z bambusu, 1 ks za 10 Kč.
Lampiony všude kam se podíváš, už nám visí doma (teda v Praze)
Zkouška šatů proběhla hladce, mám žluté šaty a růžové sáčko. Po zkoušce, kolem 5. hod večer, jsem si ještě přiobjednala dlouhé červené šaty, vše je hotové kolem 8. hodiny večer za 40 USD. Mezitím jsme stihli znovu projít noční město, tentokrát bez deště. Vypadá to fakt krásně, jak jsou všude lampiony. Nechala jsem se zlákat a jeden taky koupila za 100 Kč, jsou šité ze saténu. Dali jsme si i banánové palačinky za 10 Kč a pár džusů, zmrzku a prostě jsme zazevlovali v Hoi Anu. Ve výsledku je to tu ale hnus, už bych sem nikdy nejela. Je ale fajn mít svého krejčího, který má moje míry, už jen pošlu obrázek šatů za 3 týdny je mám doma.
Paní mě měří, jmenovala se taky Hana, jenže rozdíl mezi námi byl ten, že ona měla hlavu vysoko jako já prsa